Každý věk si žádá odlišné konfliktní situace
Tak asi jako každému pracujícímu, zdravě sebevědomému člověku se vám jistě také někdy stalo, že jste se dostali do některé ze situací, které zaváněly hádkou (téměř by se chtělo napsat, minimálně hádkou). Lidově se takové situaci říká „srážka s blbcem“, odborníci ji pak nazývají „konfliktní situací.“ Ani já sama, ačkoliv nejsem typ, který by se rád za své argumenty bil až do krve nebo vyhledával hádky, jsem se několikrát do takové situace dostala. Navíc v zaměstnání, které je postavené na kontaktu s klientem a pomoci v jeho finančních problémech, to konfliktem nikoliv zavání, ale přímo „smrdí“. Proto jsem byla potěšená přístupem personálního oddělení naší firmy, když některým z nás zařídilo školení týkající se právě tématu konfliktní situace. Seminář probíhal pod záštitou firmy Tutor a musím přiznat, že i já i mí kolegové či kolegyně, jsme byli s jeho průběhem spokojení. Naučili jsme se několik asertivních technik, metod zvládání stresu a zároveň nových komunikačních postupů, o nichž nepochybuji, že je jistě v nejbližší pracovní době využiji. Školení mě ale donutilo se zamyslet nad tím, jak vlastně pozdě se člověk těmto odbornostem učí a že nejlepší školou je stejně ona „škola života“. Protože, jak se pokusím ukázat, každý věk má své problémy a vyvolává specifické konfliktní situace.
Jako matka dvou odrostlejších dětí si však stále živě pamatuji mnoho z věcí, které trápily dětskou duši. U úplně malinkého děťátka samozřejmě nastává konflikt mezi ním a maminkou vždy v tu chvíli, kdy maminka zrovna nefunguje jako „výkrmna“. Dětský pláč se pak ozývá všude. Snad nejsrdceryvnějším zvukem je zvuk dítěte, kterému se právě jeho nejbližší osoba ztratila z dozoru. Stačilo mi na chviličku se od kočárku vzdálit, abych sebrala věc, která mi právě upadla, nebo pozdravila jednu z našich sousedek a přitom otočila hlavu pryč od dítěte – požár byl na střeše. Naštěstí se dal velice rychle uhasit. To mnohem horší chvíle přicházely, když mi mé dvě děti začaly vyrůstat do věku, kdy si již spoustu věcí dokázaly v té jejich hlavičce srovnat. Pěkně jim to pálilo a uměly si spočítat, že jakmile se budou chovat dobře během cesty do obchodu, většinou jim do jejich rukou při odchodu něco sladkého přibude. Jenomže, co když si usmyslely, že sladkost zrovna dnes stačit nebude a zamilovaly se do některé z hraček, které okamžitě chtěli dostat. Samozřejmě, že žádné vysvětlování v ten okamžik nezabírá a vy se nakonec snažíte dítě pouze od regálu s vystaveným zbožím odtáhnout stůj, co stůj. Mezitím už jsou všechny okolní matky a spolu nakupující v obchodě zalarmovaní dětských řevem kříženým s pláčem, který zní, jako byste právě vašemu dítěti přinejmenším trhali všechny zuby. Vypadáte tak jako sadistická nelidská matka, anebo matka amatérka, co si rozhodně dítě neumí vychovat. Získáte tak nejenom dětský křik, ale i veřejné pohoršení na vaše mateřské schopnosti. Konfliktní situace par excellance! Ke všem hádkám, které v tomto období dětského věku patří, jsou pak samozřejmě ještě odchody nebo příchody do školky (podle toho, jak se dítě vyspalo), problémy s jídlem (jí se nejraději jenom čokoláda) a problémy se spaním (zejména po obědě ve školce).
Dalším věkem, který si žádá svoje konflikty, je školní věk dítěte. Jak je nad slunce jasné, tohle období nemůže být jinak, než spjato s problémy, které se týkají právě školy. Asi nejpalčivějším konfliktem, který si vybavuji, že bych s dětmi v té době měla, bylo ranní vstávání. Ačkoliv chodily spát dostatečně brzo, aby byly odpočaté, z postele se jim nikdy nechtělo. Zkoušela jsem tolik různých postupů a fíglů, abych je z jejich pelechů vyhnala, ale často se mi má postava matky zdálo podivně donquijotovská. K jiným oblíbeným střetům patřilo celkové odmítnutí navštívit v daný den školu. Pak obvyklá rutina hádky o to, že se žádná teplota ani nachlazení nekoná, ale písemka že se konat bude. V neposlední řadě to také byly hádky ohledně návštěvy různých mimoškolních kroužků, kdy nám naše dcerka nadšeně slibovala, jak ráda by hrála na flétnu a flétna byla za půl roku pod postelí a měl se kupovat klavír?
Snad ty nejčerstvější konflikty, které mám nyní v dobré paměti, jsou konflikty plynoucí z dospívání dětí. Pokud se vám poštěstí mít chlapce a holčičku, pak vám je také jasné, že každé pohlaví si žádá naprosto jiné problémy. Dívčí problémy se většinou točí ohledně vzhledu a toho, v čem je vhodné chodit do školy a také v jaké míře je vhodné mít na sobě všechny poslední trendy v líčení včetně kouřových očí. Pak se konfliktu mezi názorem, že je „tady někdo na takovéhle oblečení příliš mladý“ a mezi tím, že je „tady někdo fakt starej a trapnej“, prostě nevyhnete. Navíc se vám taky ne vždy musí líbit první lásky, které vám dítě přivede (v tom lepším případě) ukázat domů, nebo nepřivede vůbec (v tom horším případě, protože moc dobře ví proč). V zájmu zachování důvěry mezi dítětem a vámi se snažíte být na toho klučinu s „čírem“ na hlavě co nejmilejší a konflikt, který jednou vždycky nastane, co nejvíce oddalovat. Kluci naopak v té době trpí velkým nezájmem o opačné pohlaví (což se pak jednou zlomí a vy se nestačíte divit), avšak tento nezájem se v určitém věku promítá naprosto do všech činností. Nezájem se tak týká školy, sportu, rodiny a snad jediní, kdo jsou před touto „nudou“ ochráněni, je banda těch nejvěrnějších kamarádů. S těmi je proto podle vašeho syna nejrozumnější trávit všechen volný čas po lavičkách a parcích, nákupních centrech a veřejných náměstích. Rozdílné představy o tom, jak lze využít svůj volný čas vás k pekelnému konfliktu zavedou nevyhnutelně.
Ale ani když přežijete úspěšně svou pubertu, nebo pubertu vašich dětí, neznamená to, že byste měli od všech konfliktních situací pokoj. Co teprve začátky dospělého života a konflikt uvnitř sebe sama ohledně toho, co je lepší: zda dělat práci, která vás baví, ale stěží uživí, nebo se poddat tuhému kapitalismu a dělat práci hlavně pro peníze? Kde jsou vaše vysokoškolské ideály? A co první konflikty v práci, kdy přicházíte plni elánů a představ o tom, jak to na pracovišti funguje, jak mají všichni pracovat s nadšením a entuziasmem, snahou se zlepšovat a dělat co nejlepší výsledky? Jaký konflikt cítíte mezi tím, abyste se vzepřeli mašinérii každodenní pracovní rutiny nebo odešli odněkud, kde vás to neinspiruje ani nemotivuje k lepším výkonům, ale celkem dobře se platí?
A co teprve onen celoživotní konflikt mezi tím, jak vidíte vy sami sebe a jak vás vidí ostatní? Jak vás pohled druhého člověka neustále žene k určitému chování a roli, se kterou třeba až tak úplně spokojení nejste? Jak se vymanit z takovéhoto neustálého „jeviště“? Jak je snad patrné, život není idyla ani poklidně plynoucí řeka. Je to proud vody plný výmolů, kamenů, překážek, rozdvojování a návratu zpátky. Sebelepší kurz vás nemůže na všechno připravit, život sám je jedna velká zkouška a vy se můžete pouze snažit, v ní co nejlépe obstát.