Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přípravné kurzy na obor anglistika-amerikanistika

 

Mám-li to vzít pěkně od začátku, musím být upřímná. A budu-li upřímná, pak musím přiznat, že anglistika a amerikanistika nebyl obor, o kterém bych nijak vážně uvažovala, když jsem se zabývala tím, kam budu po skončení střední školy směřovat. Ano, angličtinu jsem sice měla ráda, její literatura a kultura mě zajímaly, ale pokud si dobře vzpomínám, nikdy to nepřesáhlo obecně známou rovinu pouhého koníčku.
Knihy prakticky vytvářejí můj druhý, imaginární svět, kam se velice ráda uchyluji před problémy toho reálného, a právě angličtí a američtí autoři jsou mi z mnoha důvodů obzvláště blízcí, avšak nikdy mě nenapadlo, že by se tenhle zájem mohl stát předmětem mého vysokoškolského studia.
S angličtinou jako takovou jsem potíže neměla, procházela jsem, vcelku bez komplikací, s jedničkami. A navíc mě bavila, což je vždycky velké plus. Pokud něco děláte rádi, pak vám to jde samo a snahu, která je nedílnou součástí každého studia, si tak můžete schovat do kapsy pro jiný předmět, v kterém třeba tolik nevynikáte, což v mém případě byly přírodní vědy.
V době, kdy už se termín odeslání přihlášek na vysoké školy neodvratně blížil, jsme v rámci cyklu přednášek s různými osobnostmi, dostali ve třídě možnost zúčastnit se jedné takové akce. Vzpomínám si, že tato příjemná posezení, která se většinou konala v nějakém divadle, byla zaměřená vždy na určité téma, a člověk, který byl zrovna pozván, diskutoval s moderátorem a odpovídal na naše dotazy ve snaze objasnit nám danou látku nejen všeobecně, tak aby to neefektivně skapalo po povrchu, jak tomu občas u studentů bývá, ale i ze svého osobního stanoviska. Což je většinou velmi přínosné. Nasloucháte-li názoru lidí, kteří jsou ve své práci dobří a něco dokázali, vždy vás to posune někam dál. A pokud ne, pak jste i tak o něco málo bohatší, protože získáte zas nový úhel pohledu na konkrétní problematiku.
Besedu, na kterou jsme měli jet tentokrát, vybrala naše profesorka českého jazyka a literatury. Hostem byl výborný český překladatel, odborník na Shakespeara, který, mimo jiné, působí na jedné z filozofických fakult, kde vyučuje studenty oboru anglistika-amerikanistika. Je to neskutečně charizmatický člověk, a ačkoliv si už nedokážu přesně vybavit, v duchu jakého tématu se přednáška nesla tentokrát, pamatuji si, že jsem odcházela naprosto okouzlena, ostatně jako většina mých vrstevníků.
Tenkrát jsem si poprvé začala zlehka pohrávat s myšlenkou, že je to možná právě anglistika a amerikanistika, čemu se chci v budoucnu věnovat. Vždy mě to fascinovalo, a tak jsem, do jisté míry v zajetí nadšení z oné skvělé diskuze, která se odehrála nedávno v divadle, začala uvažovat nad tím, že si podám přihlášku ke studiu anglistiky-amerikanistiky na vysoké škole.
Měla jsem už sice vybrané dva jiné humanitní obory, které bych ráda studovala, ale řekla jsem si, že bych to přeci jen mohla zkusit. Když to nevyjde, tak to nevyjde a já prostě budu dělat něco jiného. Byla to sázka do loterie a já ji svorně přijala. Chtěla jsem zkusit štěstí. Věděla jsem, že zadní vrátka mám stále otevřená, a tak, když se mi přijímací zkoušky na anglistiku-amerikanistiku nepovedou přesně podle mých představ, nestane se ze mě ze dne na den gaučový povaleč jen proto, že se nikam nedostanu. Vzhledem k dobrému prospěchu jsem měla na jednu fakultu přijetí jisté, na druhou byla také velká šance, takže jsem si nějaký ten risk mohla, a hlavně chtěla, dovolit.
A tak jsem si přihlášku ke studiu anglistiky-amerikanistiky nakonec podala. Není nic snazšího, než zasednout k počítači, strávit pár minut nezbytným vyplňováním údajů, a pak kliknout na slůvko potvrdit či odeslat. Elektronické přihlášky ke studiu na vysoké školy jsou vynález, který člověku leccos usnadní, a hádám, že se dříve či později stanou naprostou samozřejmostí na všech vysokých školách.
Nicméně asi dva týdny poté, co jsem úspěšně odeslala svou přihlášku ke zpracování, ve mně začal hlodat ten zvláštní pocit, který obvykle spouští naše svědomí.
Z ničeho nic jsem se musela ptát sama sebe, zda bych se, přeci jen, neměla ke zkouškám na anglistiku-amerikanistiku nějakým způsobem začít připravovat. Když už jsem si podala přihlášku, která, jak všichni víme, není zadarmo, třeba by, s ohledem na to, že se kromě maturity na žádné jiné přijímací zkoušky připravovat nemusím, stálo za to zjistit si o oboru anglistika-amerikanistika něco víc, a jak se tak říká, trochu se do toho „zakousnout“.
Pomalu jsem se do toho dala. Našla jsem si nějaké ukázkové testy, které byly u přijímacích zkoušek použity během minulých let, vyhledala jsem si, co je třeba přečíst a zařadit do seznamu prostudované literatury ke zkoušce, a hlavně, pídila jsme se po tom, co přesně se po mně v „den D“ bude očekávat. Na pár dobrých odkazů a tipů jsem sice v průběhu svého pátrání narazila, ale stále mě sužoval pocit, že to není dost, že to nebude stačit.
Studium anglistiky-amerikanistiky, které jsme si zpočátku zvolila převážně kvůli vlně nadšení a optimismu, která mnou v době podávání přihlášek cloumala, se pro mě najednou, aniž bych se o to nijak zvlášť přičinila, stalo prioritou. Uvědomila jsem si, že tohle je to, co skutečně chci studovat a s tímhle pocitem samozřejmě přišlo i poznání, které jasně říkalo, že pokud se mi to má podařit, pak musím dělat daleko víc než jen po večerech líně brouzdat po internetu a slídit po radách studentů, kteří si tím vším už kdysi prošli.
Zaměřila jsem se na svou přípravu na přijímací zkoušky na anglistiku-amerikanistiku daleko pečlivěji. Dokonce jsem se na střední škole doslechla, že existují přípravné kurzy anglistiky-amerikanistiky od společnosti Tutor, které se specializují přímo na problematiku týkající se přijímacích zkoušek na tento obor. Chvíli jsem váhala, ale pak u mě znovu zvítězila ona horlivost, která mě před pár měsíci přinutila zkusit štěstí při přijímacích zkouškách na anglistiku-amerikanistiku.
Rozhodla jsem se, že si přípravný kurz anglistiky-amerikanistiky zaplatím.
Dnes, s jistým odstupem, který vám dá jen čas, mohu prohlásit, že toho v žádném případě nelituji. Na kurzu, který trval zhruba půl roku, jsem se hodně naučila. V angličtině jsem sice byla velmi dobrá i předtím, ale zlepšení se v jazyce, to nebylo to, co jsem od kurzu požadovala v první řadě.
Chtěla jsem, abych se v těchto lekcích anglistiky-amerikanistiky dověděla o anglické a americké kultuře něco víc, očekávala jsem, že získám jakousi komplexnější představu, která se pro mě stane určitým základem, na kterém budu moci při samotných přijímacích zkouškách stavět, a to se mi potvrdilo. Samozřejmě nelze očekávat, že do vás na hodinách nalijí všechno, vždyť takhle to nefunguje ani v normálním životě.
Dostane informace, které pro vás mohou představovat odrazový můstek. Můžete se od něj odpíchnout, ale to, jak bude konečný skok vypadat, je už čistě jen na vás.

Pro mě byly přípravné kurzy anglistiky-amerikanistiky velkým přínosem hlavně v tomto smyslu. Pomohly mi zmapovat terén, který pro mě byl do té doby velkou neznámou. A je to jistě i jejich zásluhou, že jsem si nakonec mohla vybírat ze tří oborů, a nejen ze dvou, o kterých jsem věděla, že je mám takříkajíc jisté ještě předtím, než se mi do rukou dostalo oficiální rozhodnutí