Být jako novodobý Adam Smith
13. 8. 2010
Od střední školy jsem se začal zajímat o ekonomii. Musím říct, že zpočátku to bylo spíše ze zištných důvodů – věděl jsem, že ekonomové vždy vydělávali, stále vydělávají a nejspíše vždy budou vydělávat celkem slušné peníze ve vztahu k průměrné populaci. Jak jsem se však ponořil do studia ekonomických teorií, zjistil jsem, že kromě peněz mi ekonomie může přinést i mnoho zábavy. Nejvíce jsem byl oslněn teorií ekonoma Adama Smithe, který tvrdí, že člověk nevstoupí do ekonomického vztahu s jiným, pokud to pro něj nebude výhodné. Smith se také proslavil svou slavnou větou o „neviditelné ruce trhu“, kterou mu později ukradl prezident Václav Klaus. Protože jsem se dozvěděl, že Smith je téměř bohem na pražské Vysoké škole ekonomické, rozhodl jsem se, že další mé kroky budou směřovat právě tam.
Jak jsem si zjistil ve statistikách, VŠE přijímá zhruba jen třetinu všech uchazečů. Není to sice tak málo jako některé jiné prestižní fakulty, ale zase tak mnoho to také není. Na internetu jsem pátral po nejlepší přípravě a narazil jsem na přípravný kurz matematiky na VŠE. V rámci ekonomiky jsem si spočítal, že investice do takového kurzu se mi vyplatí mnohem více než spoléhání se na štěstí, obzvlášť, když 90% absolventů přípravného kurzu na VŠE se na tuto školu nakonec dostalo. Trojnásobné zvýšení šance mi přišlo jako nejpádnější argument a byl jsem sám zvědavý, jak toho lektoři hodlají docílit.
První hodina byla spíše opakování toho, co jsem už věděl. Postupně jsem ale zjišťoval, že opakujeme skutečně jen to, co se objeví u přijímacích zkoušek, zatímco se zbytečně nezatěžujeme něčím, co nebude potřeba. Z naivní představy o dobré vědomosti všeho ekonomického mě kurz matematiky na VŠE vytrhl poměrně brzy. Hned na druhé lekci jsme totiž dostali cvičný test přesně podle konceptu přijímacích testů na VŠE. Nejspíš bych se nedostal, což mi zkazilo náladu. Lektoři s námi hned začali probírat naše nejčastější a největší chyby a ukázali, v čem bychom se měli zlepšovat. Strukturu a logiku uváděných příkladů obsáhle rozebírali tak, abychom se dostali na skutečně vysokou úroveň. Tehdy jsem pochopil, že investice do kurzu matematiky na VŠE byla moje záchrana.
Druhý pokusný test dopadl už o něco lépe. I přesto se v něm objevily typy příkladů, které bych v něm vůbec nečekal. S přijetím nebo nepřijetím to tentokrát bylo na hraně. Přesto jsem měl radost, že to tentokrát nebylo takové fiasko, jako při posledním pokusu. Opět jsme probrali chyby i přednosti a pustili se do dalšího testu. Z mého popisu vypadá struktura tohoto přípravného kurzu na VŠE poněkud fádně. Musím ale říct, že byla neuvěřitelně účinná. Po deseti testech nanečisto už mohlo člověka máloco překvapit. Poslední test jsem dokončil téměř bez chyby a k ostrým přijímacím zkouškám vyrazil s vysokým sebevědomím.
V testech mě až na jednu menší otázku nepřekvapilo vůbec nic a tak jsem se na VŠE nakonec úspěšně dostal. Myslím si ale, že struktura jejich testů je velmi specifická a snadno může nepřipraveného uchazeče zmást. Proto přípravný kurz na VŠE doporučuji i těm, kteří si jinak v matematice celkem věří. Osobně jsem takový absolvoval u společnosti Tutor a jak jsem již psal, za trojnásobné zvýšení šance to určitě stojí.