Jdi na obsah Jdi na menu
 


Studium češtiny pro cizince

25. 11. 2010

 

Když se jednoho krásného dne takový průměrný Čech probudí a umíní si, že se přestěhuje například do Anglie, není to většinou žádný velký problém. Přes internetové agentury si snadno sežene práci, nejlépe i s ubytováním, obejde několik obchodů, aby sehnal pár nezbytných věcí na cestu, dá sbohem rodině a přátelům, zabalí kufry, a než se naděje, už prochází uličkou v letadle ve snaze najít své sedadlo u okna. Těší se na nová dobrodružství, která ho v cizí zemi čekají.
Jestli umí jazyk nebo ne, nad tím se takový Čech příliš nepozastavuje. Vždyť angličtinu měl třeba kdysi ve škole a nějak se domluví vždycky, třeba i rukama a nohama, nepůjde-li to jinak. Velké starosti si s tím nedělá. Je samozřejmě skálopevně přesvědčen, že když už v dané zemi nějaký ten čas přeci jen stráví, tamní řeč pochytí, a dříve či později se pro něj stane druhou mateřštinou, záleží na tom, jak dlouho hodlá v cizině pobývat.
Znám pár lidí, kteří tvrdili, že jedou pouze na cesty, jen se „tak poohlédnout“ po světě. Jejich cestování se pak protáhlo třeba i na pět let. Pokud se jim na nějakém místě líbilo, jednoduše tam zůstali o něco déle, svým způsobem se tam usadili a zapadli do místní kultury natolik, že návrat zpátky domů, byl už jen jakousi oficiální návštěvou. Jejich domov byl už jinde, a to pochopitelně souviselo i s tím, že si cizí jazyk dokonale osvojili. Po jisté době pro ně byl daleko přirozenější, než používání mateřštiny. Zní to možná zvláštně, mnoho lidí tvrdí, že mateřský jazyk nikdy nezapomenete, ale věřte nebo ne, znám i takové, kterým se to skutečně povedlo, aniž by to z jejich strany bylo záměrné.
Nevím, jestli to tak je, ale nabyla jsem dojmu, že vycestování takového Čecha do Anglie a naopak Angličana do České republiky, je něco zcela odlišného. Jistě, je to v podstatě jen přemístění člověka z jeho země do země cizí, ale jsem toho názoru, že právě na tomto případě Čecha a Angličana se takový rozdíl dá poměrně dobře ilustrovat.
Tak zaprvé, když odjede Čech, má to podle mě o něco málo snazší. Ocitne se sice ze dne na den v cizím prostředí, ale oproti takovému Angličanovi, která se rozhodne žít nějaký čas u nás, má určitý náskok.
Ať už chceme nebo ne, každý z nás má o angličtině určité povědomí. Je to světově rozšířený jazyk a v dnešní době se konfrontaci s ním jen těžko vyhneme. A pokud si přeci jen zarytě umíníte, že vy s tímto cizím jazykem v kontaktu za žádnou cenu nebudete, pak je to samozřejmě na vás, ale předem říkám, že byste byli sami proti sobě. Základní znalost angličtiny se pro vás v momentě, kdy chcete cestovat po světě, stane dovedností zcela nepostradatelnou. Nemohu tvrdit, že se s ní domluvíte naprosto všude, protože tak to nefunguje, ale získáte díky ní alespoň určitou orientaci.
Dnes se každý Čech s angličtinou někdy potká, ať už na ni narazí ve škole, kde se považuje za samozřejmost, na internetu, když brouzdá po různorodých webových stránkách, v oblíbené písničce, která se k němu donese z rádia nebo z nedabovaného filmu, který si chce užít v jeho originálním znění.
Jenže pro takového Angličana je čeština velkou neznámou, neberu-li v potaz to, že jsou tací, kteří se kupříkladu někde na univerzitě věnují studiu bohemistiky, anebo je náš jazyk natolik uchvátil, že tráví svůj volný čas samostudiem. Takových je ale jen pouhá hrstka. Dalo by se dokonce s jistou nadsázou říct „hrstka statečných“, protože čeština, ačkoliv se to nám rodilým Čechům možná nezdá, je jazyk neskutečně složitý a taková angličtina je ve srovnání s ním vcelku hračka. Čeština si prošla dlouhým historickým vývojem a mnoha změnami, což zapříčinilo vznik tolika výjimek například ve skloňování, že i my samotní si občas nevíme rady, když máme rozhodnout, zda je správný tvar „s dvěmi myšmi“ nebo „s dvěma myšmi“ či dokonce „s dvěma myšima“. A pokud si s tím neví rady člověk, pro kterého je čeština jazykem mateřským, co má pak říkat nebohý cizinec, jehož rodný jazyk nic jako skloňování a sedm pádů třeba vůbec nezná.
I angličtina má svá úskalí, na kterých si leckdy studenti vylámou zuby, například naučit se správně používat taková frázová slovesa, to není žádný med, obzvlášť pokud může mít jedno takové sloveso ve spojení s předložkou třeba deset, někdy i protichůdných, významů. Stále z toho ale tento jazyk vychází vítězně, jednoduše řečeno, je na učení daleko snazší než čeština.
Když se tedy takový Angličan ujistí, že chce pobývat v Čechách, musí počítat s tím, že si alespoň základy jazyka bude, dříve či později, muset osvojit. A pokud se pro to opravdu rozhodne, tak se mu naskytne hned několik skvělých příležitostí, jak tento svůj plán realizovat.
Čeština pro cizince není zrovna snadná záležitost, takže samostudium, ač může být do jisté míry efektivní, bych asi vyloučila. V naší gramatice se vyskytují jevy, o jejichž pochopení se můžete snažit sebevíc, ale přesto vám budou neustále unikat. V tomto je čeština pro cizince opravdu složitá. Existuje zde mnoho výjimek, které lze opodstatnit pouze historickým vývojem, nemusejí mít žádné racionální vysvětlení, a tak se člověk, který se vyloženě nezabývá historií našeho jazyka, dostává do úzkých. Kdykoliv se něco učíme, vždy je to pro nás lépe zapamatovatelné, když si to dokážeme logicky odůvodnit. V mnoha případech se nám v češtině toto pravidlo potvrdí, ale stále jsou zde nepravidelnosti, které je třeba nosit v hlavě, aby se nám nestalo, že místo „byl jsem na křtu knihy“ napíšeme „byl jsem na křestu knihy“ a podobně. Mnohdy si sice říkáme, že něco takového by se zrovna nám přihodit nemohlo, ale opak je většinou pravdou.
Nabízí se otázka, jak tedy pojmout studium češtiny pro cizince. Možností je hned několik. Pokud vím, existují vysoké školy, které přímo nabízejí studium češtiny pro cizince. Máte-li o takový obor zájem, pak je důležité podat si včas přihlášku na danou vysokou školu. Většinou musíte projít klasickým přijímacím řízením a jste-li úspěšní, přijmou vás a vy se minimálně v následujícím semestru začnete pomalu probírat všemi těmi záludnostmi, které s sebou studium češtiny pro cizince automaticky přináší.
Nemáte-li ambice přímo na vysokou školu, nevadí. Jsou i jiné cesty, které vás ke kýženému studiu češtiny pro cizince dovedou, aniž byste kdy museli vkročit na akademickou půdu. Jednou z alternativ je najít si soukromé doučování. Je to dobré řešení, obzvlášť pokud je pro vás příjemnější komornější atmosféra a fakt, že v hodině jste sami, tudíž vyučující směřuje veškerou svou pozornost jen a pouze k vám. Nevím sice, jak moc jsou taková soukromá vyučování češtiny pro cizince dostupná, ale budete-li trochu víc pátrat, jistě na něco narazíte.
Možná ale, že tyto individuální hodiny češtiny pro cizince, pojaté jako soukromé doučování, v mnoha aspektech předčí výuka na jazykových školách. Vzhledem k tomu, že se na jazyky specializují, ani výuka češtiny pro cizince by pro ně neměla být velkým problémem a každá taková kvalitní jazyková škola studium češtiny pro cizince nabízí.
Když už jste v cizí zemi, pak byste měli odhodit ostych za hlavu. Věnovat se studiu češtiny pro cizince na jazykové škole vám rozhodně dá mnohem víc, než samostudium nebo nějaký soukromý učitel, s kterým se scházíte každou středu v pět odpoledne, aby vám náš jazyk trochu osvětlil. Jeho výuka může být hodnotná, o tom nepochybuji, ale nemyslím si, že se dá srovnávat s výukou češtiny pro cizince na jazykové škole.
Díky zkušenosti jednoho dobrého známého mohu doporučit například společnost Tutor, která studium češtiny pro cizince v Praze každoročně nabízí. Do kurzu, který se věnuje studiu češtiny pro cizince, se přijímá maximálně dvanáct lidí, takže nemusíte mít obavy z toho, že si na vás lektor nenajde čas. Velkou výhodou je fakt, že vaši spolužáci budou lidé, kteří se potýkají s podobnými problémy jako vy. A ať už se pro studium češtiny pro cizince na jazykové škole rozhodli z jakéhokoliv důvodu, jistě pro vás seznámení s nimi bude přínosné. Můj známý se v kurzu češtiny pro cizince potkal s lidmi, kteří jsou jeho dobří přátelé dodnes.
Navíc po absolvování studia češtiny pro cizince v Praze nebo jinde pro vás bude daleko snazší najít dobrou práci, pokud jste dosud neměli štěstí.
Konečné rozhodnutí o tom, zda se studiem češtiny pro cizince začít či nikoliv, je samozřejmě na vás. Já ho, budu-li tlumočit svého kamaráda, mohu jen doporučit.