Maturita z němčiny na poslední chvíli
25. 11. 2010
Každý z nás, koho v životě potkala „zkouška dospělosti“ maturita, si asi tenhle okamžik bude pamatovat do konce života. Nervozita, stres, výpadky paměti, svatý týden, vyjídání ledničky a snaha zvládnout deset otázek denně. Pro nikoho asi vzpomínka na maturitu není plná pohody a radosti, nakonec spíše úlevy. Má vzpomínka na maturitu je čerstvá. Možná proto je o něco strašnější. O co horší ale je, a co myslím, že hned tak z mého maturitního vzpomínání nezmizí, je má zlomená ruka. Zlomená ruka, říkáte si, no a co? Chudák holka, tak si zlomila ruku, nic příjemného, ale s tím se přece dá se na maturitu učit. To se samozřejmě dá, o to bych se nepřela. Problém ale nastává v tu chvíli, když máte maturovat z tělocviku a máte zlomenou ruku. Z téhle rovnice totiž vychází jenom jedno – maturita z tělesné výchovy se nekoná. A vy, tedy vlastně já, nakonec narychlo běháte po celé škole a během týdne se máte rozhodnout, z jakého jiného předmětu budete maturovat. A když se konečně rozhodnete, máte měsíc intenzivní přípravy na to neztrapnit se u komise a maturitu zvládnout. Za měsíc tedy máte udělat to, co jiní dělají rok nebo půlroku v maturitní přípravě během školního vyučování. Vy jste na to sami a zoufalí.
Sama a zoufalá jsem skutečně byla. Po tom, co jsem si zlomila ruku při pádu z kola, mi bylo jasné, že se moje plány rychle mění. Vedení školy bylo jasné, že maturovat z tělocviku se zlomenou rukou nemůžu, musela jsem si proto vybrat jiný maturitní předmět. Jako by naši rodinu provázelo nějaké maturitní prokletí. Moje maminka, která vystudovala střední pedagogickou školu, byla rozhodnutá v době maturity složit zkoušku z tělocviku (jako já). Pár týdnů před zkouškou ale zjistila, že je těhotná s mým bráškou, a tak se nuceně přeorientovala na výtvarnou výchovu, kterou prý „dala“ s odřenýma ušima. V porovnání s ní musím přiznat, že zlomená ruka se pořád jevila lepší než neočekávané těhotenství. Přesto jsem ale byla naštvaná na celý svět a hlavně vyplašená z toho, že na maturitu nemám žádný čas a klid. Bylo nezbytné si vybrat něco, co mi alespoň trochu bude sedět a k čemu jinému jsem si na škole našla vztah. Jasné mi bylo, že rozhodně nebudu maturovat z matiky, chemie nebo fyziky. To bych musela mít leda otřes mozku, nikoliv zlomenou ruku. Dějepis ani zeměpis mě nikdy moc nebavily, spousta údajů k naučení a co z toho. Na umělecké předměty jsem rozhodně nebyla, a tak jediné, co mi zbývalo, bylo vybrat si další jazyk. Z češtiny a angličtiny jsem maturovala povinně a k nim si přibrala biologii, na kterou jsem se hlásila na vysokou. S tělocvikem si mi to zdála jako pěkná kombinace. Kromě zvládnutí všech nářadí a cviků maturita z tělocviku obnáší i stránku teoretickou, a tam se biologie ohromně hodí. Jenže, plány byly zhaceny, takže hurá budovat nové. A jediným kamenem, který mi k budování zbyl, byla němčina. Jazyky mi obecně nijak nevadily. Díky tomu, že jsem se anglicky učila už od základní školy, neměla jsem z angličtiny strach a čeština byla povinnost. Německy jsem se ale začala učit až na gymplu, kde jsem ale měla super přísnou profesorku němčinářku, která do nás němčinu skutečně lila horem dolem. Navíc, jestliže bych maturovala z jazyka, nemusela bych se učit spoustu úplně nových pojmů a údajů jako v jiných předmětech. A tak jsem i zvolila němčinu jako další maturitní předmět. Průšvih nastal ale v ten moment, kdy jsem otevřela knížku přípravy k maturitě z němčiny. Obsahovala spoustu témat s německými reáliemi, o kterých jsem neměla ani páru, a na které se jiní maturanti z němčiny připravovali celý rok pod odborným vedením. Dostala jsem tak hrozný vztek a skoro si zlomila ruku druhou, když jsem s ní praštila do stolu. Naštěstí mám ale doma hodnou a chytrou maminku, která přišla se spásným řešením, o kterém já ani neměla tušení, že existuje. Prý na internetu zjistila, že jsou v jazykovce pořádány kurzy přípravy na maturitu z němčiny. Společně jsme tak strávily půl dne na internetu a rozhodly se pro maturitní přípravu z němčiny v jazykovce Tutor. Měla jsem to kousek od školy i od domova, takže cesta na moje jazyková muka nebyla dlouhá. Muka říkám záměrně, protože i když máte toho nejsympatičtějšího učitele němčiny pod sluncem, musí na vás být přísný a dřít z vás němčinu každou minutu, pokud se máte na maturitu připravit během čtyř týdnů. Přestože jsem po dobu jednoho měsíce nenáviděla němčinu víc než cokoliv na světě, dostala se mi pod kůži tak, že se mi i sny zdály v němčině. Naprostá katastrofa pro mé podvědomí. Chvílemi jsem sice trpěla schizofrenií, když jsem si motala dohromady německé a anglické reálie, nakonec jsem ale byla za tu dřinu odměněna v podobě složení zkoušky za krásné dva. Vlastně to byla v tu chvíli odměna hned pro několik lidí. Odměna pro mé rodiče, kteří mi kurz maturitní přípravy zaplatili, odměna pro mého učitele německé přípravky, který ode mne – malého cholerika, občas vyslechl své i pro mou profesorku němčiny. Ta si totiž myslela, že je to zejména její zásluha a naučila mě německy za lepší dva během čtyř let. Nakonec se snad i zdá, že se možná maturitní prokletí trochu zlomilo. Přestože jsem si musela vybírat náhradní maturitní předmět kvůli zlomené ruce, když jsem si losovala maturitní otázky, dostala jsem všechny, které jsem si přála. A navíc, z němčiny jsem si vylosovala otázku „Der Sport“.