Jak jsem se dostala ke studiu hebrejštiny?
25. 11. 2010
Nikdy jsem se příliš nezabývala židovskou kulturou. Sice mě něčím přitahovala, staré židovské příběhy pro mě měly nesmazatelné kouzlo a onen zvláštní druh tajemství, které se mi nepodařilo rozluštit, ale byla to jen jedna z mnoha věcí, které mě zajímaly, a tak jsme nikdy o studiu hebrejštiny neuvažovala. Navíc gymnázium jsem studovala v menším městě, kde na podobné příležitostí nenarazíte každý den.
Nicméně když jsem se dostala na vysokou školu, kterou jsem si vybrala, začala jsem si bleskově rozšiřovat obzory. Ne že by to na střední škole nešlo, samozřejmě jsem měla jisté možnosti, ale na vysoké škole je to přeci jen jiné kafe. Bydlela jsem teď ve velkém městě, spousty krásných kaváren, přičemž každý den objevíte nějakou novou, která vám přijde ještě úžasnější než ta včerejší, čajovny a kluby, kde vystupují kapely, o nichž normálně neslyšíte.
S vysokou školou přišlo mnoho přednášek a seminářů, proplouvala jsem mezi různými předměty, více či méně povědomými.
Něčím zcela novým pro mě byla kulturní antropologie. Už po první přednášce jsem vycítila, že tohle bude přesně ten předmět, při kterém studenti sedí, takřka nehybní a bedlivě naslouchají. Profesor byl skvělý vypravěč, pokaždé když se proplétal mezi souvislostí toho tématu, které jsme zrovna probírali, s tématem jiným, nám studentům dosud neznámým, žasla jsem a v duchu si samozřejmě říkala, že u toho člověka mi u zkoušky žádné takové ty klasické studentské fabulace, kdy se vaří pouze z vody, nevyjdou.
Probírali jsme, tuším, hebrejské mýty, když do výkladu zabraný profesor začal čmárat po tabuli klikyháky, jejichž význam a hlavně vznik nám posléze vysvětloval. Bylo to hebrejsky a nikdo z nás tomu pochopitelně nerozuměl.
Přednáška mě velmi zaujala, ale mnohem více mou pozornost strhla samotná hebrejština. Začala jsem se po ní pídit malinko víc. Přečetla jsem pár knih, ostatně, u samotné zkoušky mi to určitě neuškodí, řekla jsem si.
Po čase jsem si prohlížela pár stránek na internetu, když jsem narazila na diskusi několika studentů, kteří se věnují studiu hebrejštiny, a jsou z toho velmi nadšení. Překvapilo mě to, protože mě dosud nenapadlo, že by něco jako kurzy hebrejštiny, mohlo existovat.
Praha je holt město netušených možností, zašeptala jsem si sama pro sebe a napsala jsem jedné z těch horlivých studentek hebrejštiny, zajímalo mě, jak se k tomu vlastně dostala, jaké to je, a co bych pro to případně musela udělat, kdybych něco takového také chtěla zkusit. Brzy mi přišla odpověď.
Psala, že pro začátek, když už jednu vysokou školu studuji, bych se mohla zapsat na jazykovou školu, kde se studiem hebrejštiny zabývají. Poslala mi odkaz na společnost Tutor, která se specializuje na výuku mnoha jazyků, a kde sama se studiem hebrejštiny začínala. Nepřestalo ji to bavit, naopak, věnovala hebrejštině spoustu času, a tak ji dnes studuje už třetím ročníku na vysoké škole.
Vzhledem k tomu, že jsem s hebrejštinou žádné předchozí zkušenosti neměla, nenašla jsem v sobě dostatek odvahy zkusit to rovnou na další vysoké škole. Věděla jsem, že stát každou nohou jinde, by pro mě bylo dost náročné a navíc, jak se znám, nedělala bych ani jeden z oborů pořádně a celé mé vysokoškolské studium by tak ztratilo smysl. Raději dělat jednu věc důkladně, než sto dalších průměrně či špatně.
Rozhodla jsem se tedy pro studium hebrejštiny na jazykové škole Tutor. Mile mě potěšil fakt, že se mi hodiny hebrejštiny nekryjí s přednáškami na vysoké škole, takže perfektně stíhám obojí. Další výhodou je pro mě nepochybně i to, že moje studium hebrejštiny v Praze se odehrává nedaleko koleje, kde bydlím, čímž odpadá únavné dojíždění, které nemám zrovna v lásce.
Tak jsem, jaksi mimoděk přes přednášky z kulturní antropologie, pronikla ke studiu hebrejštiny, která je momentálně mým velkým koníčkem. Pokud máte chuť zkusit něco nového, pak vám mohu poradit pouze jedno: vrhněte se do toho po hlavě, protože čím déle své rozhodnutí rozvažujete, tím menší pravděpodobnost je, že to opravdu zkusíte.